and it rained all night

____

2006-09-29T21:48:00.000+02:00

Death is a natural way how life tells you to slow down

...

2006-09-10T19:26:00.000+02:00

Pokud člověk pochází z domácnosti, kde měli klavír, působí na něj vzájemné hulákání jako nevkus...

Gabríela Fridriskdóttir – INSIDE THE CORE

2006-09-07T23:05:00.000+02:00

vzpomínka na zürich je jinde...

http://kantor.blog.sme.sk/c/61576/Gabriela-Fridriskdottir-INSIDE-THE-CORE.html

výpisky 4

2006-08-31T13:37:00.000+02:00

Lidé touží po radosti. Ale stále jim v tom někdo překáží. Kdo je lepší? Kdyby byl poměr obou dvou skupin jedna ku jedné, nemohli bychom přece odsuzovat nároky jedné poloviny lidstva, která chce štěstí překážet. Kdyby těch druhých bylo víc, museli by už vyhrát. Kdyby jich bylo méně, museli by už dávno prohrát. Z toho vyplývá, že všechna dělení jsou nesmyslná: bude nutné zrevidovat pojem dobra, respektive ho zcela vyřadit ze slovníku jako slovo bez významu. A právě tak slovo zlo.

Rudolf Sloboda - Láska.

ehm :)

2006-08-31T13:35:00.000+02:00

http://www.blisty.cz/2006/8/18/art29885.html

Albert Camus - Cizinec

2006-08-23T14:28:00.000+02:00

Slavná kniha, která se líbila také mně, a která vzhledem k přístupnosti své délky rozhodně stojí za přečtení. Příběh člověka, jehož život už od počátečních stran směřuje k rychlému závěru - k odsouzení a popravě. Tak nějak přirozeně přitom nikomu nesejde na tom (ostatně ani jemu samotnému ne), že možná není tak docela vinen a zavrženíhodný. Důležité je, že zvítězí "právo a řád" - povrchní a vlastní utvrzení "řádných" lidí, že mají a mohou mít vše pod kontrolou. Onou nevyhnutelností a jasností výsledku, který cítíte už zhruba od poloviny příběhu, a lehkým natahováním a stálým udržováním alespoň milimetru naděje na zvrat, mi kniha velmi připomínala známý film režiséra Larse Von Triera Tanec v temnotách. Tady nakonec alespoň malá ukázka chladu, který na mě z knihy vyzařoval: "Oblékli jsme se, a když uviděla mou černou kravatu, překvapeně na mě pohlédla a zeptala se, jestli mám smutek. Odpověděl jsem, že mi umřela maminka. Chtěl vědět kdy, a tak jsem jí řekl: "Jsou to tři dny." Trochu se zarazila, ale neřekla nic. Moc nechybělo, abych jí řekl, že za to nemůžu, ale hned mě napadlo, že jsem tohle nedávno prohodil před šéfem, a spolkl jsem to. Stejně by to nemělo žádný smysl. Člověk je tak jak tak vždycky trošku vinen."

radiohead - the wall (pink floyd cover) .

2006-08-21T22:00:00.000+02:00

radiohead - the wall (pink floyd cover) . .

2006-08-21T21:37:00.000+02:00

radiohead - the wall (pink floyd cover) . . .

2006-08-21T21:24:00.000+02:00

radiohead - the wall (pink floyd cover) . . . .

2006-08-21T20:51:00.000+02:00

výpisky 3

2006-07-29T14:50:00.000+02:00

Opatřil jsem si svého času jisté znalosti z psychoanalýzy, ale i bez ohledu na to jsem si myslel velmi záhy - a myslím si dosud, že umění je životní forma toho, kdo doopravdy nežije - že to je náhrada, nebo náhražka.

Eugenio Montale. Záměry

Truman Capote - Snídaně u Tiffanyho

2006-07-28T22:30:00.000+02:00

Taková jednoduchá kniha v čemž tkví její největší síla. Může se měnit v závislosti na tom, kde a v jakých okolnostech je čtena. Je to nedlouhý, nesložitý příběh ve velkém městě New Yorku, psaný někdy v polovině dvacátého století. Upoutá přesným vystižením situací a uměním navodit atmosféru. Je to oddech, ale zajímavý. Dokáže vás vtáhnout i za rušného, ranního cestování. Nejméně stejně tak dobře však i večer, v přítmí tichého pokoje.

.

2006-07-28T13:49:00.000+02:00

2006-06-04T17:31:00.000+02:00

výpisky 2

2006-06-02T22:20:00.000+02:00

Jedinečnost "já" je ukryta právě v tom, co je na člověku nepřestavitelné. Představit si umíme jen to, co je na všech lidech stejné, co je obecné. Individuální "já" je to, co se odlišuje od obecného, tedy to, co nelze předem odhadnout a vypočítat, co je třeba na druhém teprve odhalit, odkrýt, dobýt.

Milan Kundera. Nesnesitelná lehkost bytí

2006-06-02T22:09:00.000+02:00

arthur miller

2006-05-27T09:12:00.000+02:00

o smrti a umění

Isaac Bashevis Singer řekl, že život je tanec nad hrobem. Jaký je váš názor?

Souhlasím. Jenže člověk si to uvědomí, až když se k tomu hrobu začne blížit. Spousta lidí... například já jsem to cítil vždycky, ale jenom teoreticky. A pak to postupem času začne být stále skutečnější. A nevyhnutelnější. Vlastně samozřejmé. Myslím, že je to docela prosté - člověk má zkrátka potřebu hledat něco trvalého, nějakou trvalou hodnotu. Singer chtěl podle mě řici, že nemá smysl plýtvat časem na věci, které nevydrží ani do zítřejšího rána. A hrob je tu vždycky, ten nezmizí.

Takže by se dalo říci, že umění je pohled na život z červí perspektivy?

Čím je člověk starší, tím víc chápe, že - nechci říci nejdůležitější, ale jediná opravdová hodnota, která nám nakonec zbývá, je umění. Všechno, co se nedá přetvořit do umělecké formy, zanikne. Vezměte si Řecko, Řím, staré Židy - co se nám po nich zachovalo kromě pár hrstí papíru a trochy pomalovaných otesaných kamenů, všechno ostatní je pryč. Jedině umění má šanci na přežití. Přitom je paradoxní, že v životě je tomu přesně naopak. Umělec je ten poslední, koho lidé většinou berou vážně. Je jen jakýsi "dekoratér", který nedělá nic pořádného: nevěnuje se obchodu, netouží po moci... Nakonec, v průběhu dějin, je však pomstěn.

jaro. léto. pozdim. zima. a jaro.

2006-05-26T19:47:00.000+02:00

spousta ticha, spousta času k přemýšlení
barvy a naznačená slova. čas neběží, jen je
velký film.

bál bych se označit kim ki-duka jen režisérem

výpisky

2006-05-26T19:34:00.000+02:00

Chodili po New Yorku celé hodiny; pohled se měnil každým krokem, jako by šli klikatým chodníkem v úchvatné horské krajině: uprostřed chodníku klečel mladík a modlil se, kus od něho, opřena o strom, dřímala krásná černoška, muž v černém obleku kráčel přes silnici a velikými gesty dirigoval neviditelný orchestr, v kašně tryskala voda a kolem ní seděli stavební dělníci a obědvali.

Milan Kundera. Nesnesitelná lehkost bytí